Práce, práce, práce, zase to zaklínadlo
Jak víte, že jsem psal v předešlých příspěvcích mám jistou práci na dodělání do školy. Přiznám se, že ji ještě nemám hotovou - to taky není žádná novinka. Co je trochu novinka, že se mi chce stále méně a méně.
Je to hrůza a děs, ale jsem prostě znamení (přikládám totiž svůj přístup tomuto znamení), které hold do práce se příliš nehrne, respektive jej vždy něco zaujme, upoutá - a práce a povinnosti, zrovna mezi to co mě zaujme a upoutá příliš moc nepatří. Řekl bych, že většina lidí to co musí dělat moc nemá v oblibě. Doufám. Věřím. Pokud to všichni takto nemají, tak to je pro mě velké zklamání a měl bych se pomalu sám na sebou zamýšlet, zda nejsem jen a pouze prach sprostě líný.
Nevím. Nechci to vědět. Asi se s tím ale budu muset usmířit a začít s tím něco dělat.
Když tak nad tím přemýšlím, tak jsem dokonalý produkt českého vzdělávacího systému. Učit se a vzdělávat jsem se naučil jen v určitých okamžicích, kdy to bylo pro mne nutné nebo potřebné. Na nižší stupně si už moc nepamatuji, ale na vysoké škole to takové bylo úplně. A nyní se se mnou chcete divit, že se mi nechce do práce, kterou mám do školy? Já myslím, že by to příliš k podivu nemělo být.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!
